Zelená antikoncepce

10.07.2019 15:42

Vytvoření koncepce správy, údržby a rozvoje veřejné zeleně na území Jindřichova Hradce by měla být dlouhodobým cílem města a přirozeně vyplývá ze strategické vize, která poskytuje dlouhodobý obraz o budoucnosti města a formuluje směřování jeho rozvoje, vytváří zázemí pro inspiraci a kreativitu podnikatelskému sektoru.

Před tím však musí město mít přehled o stavu svého majetku, infrastruktury. V té věci dlouhodobě apelujeme na provedení kompletní pasportizace a přípravu dílčích generelů až po finální zpracování integrovaného plánu rozvoje města.

Nemůže nám nikdo podsouvat nezájem či naopak negativní přístup k městské zeleni. V souvislosti s projevenou aktivitou proti revitalizaci Husových sadů jsme se dostali do „zeleného víru“, zvláště když jsme vyslovili názor, že projekt byl veřejně připravován v letech 2010-2011, diskutován a schválen.

Po jednání zastupitelstva 26.6.2019, ve kterém vystoupila Ing.Michaela Zudová, mmj. zahradní projektant a po následném facebook příspěvku v profilu L.Mátla o falešném pojetí jako kampaně proti revitalizaci, když projekt revitalizace byl zaměněn a prezentován jako projekt plošného kácení, se otevřela diskuze, která vedla do rozmělňujících komentářů, podobně jako v povídce I. Vyskočila „Kusejr to byl talent“, proto zůstaňme raději u podstaty:

Husovy sady byly založeny v letech 1836-1842 zahradníkem Václavem Schrotkou, když před tím, od roku 1824 – 1835 byly příkopy/parkány zasypávány a poté na místě radovánek ostrostřelců po zbourání Pražské brány, vystavěn byl společenský stánek, který sloužil jak kultuře ducha tak i těla (Střelnice).
Hradby chránily města od nepaměti. U bran se vybíralo mýtné do obecní kasy, na mostech mostovné a brány se na noc zavíraly. Tehdy všichni podlehli vizi, že hradební opevnění a brány brání rozvoji města. Jediná Linecká (Nežárecká) brána v obavách o narušení statiky Muzea odolala a je jeho chloubou.
Co bychom dnes dali za to, kdyby bylo centrum města uzavřeno mezi třemi branami, vybíralo by se symbolické mýtné od turistů na městské atrakce a turisté by si z brány odvezli razítko na čele.
Pod pojmem „OTEVŘENÉ MĚSTO“ se považuje transparentní zveřejňování informací, zakázek, finančních toků, veřejné projednávání koncepcí atd., a k této otevřenosti je třeba pouze otevřených hlav, nikoli likvidovat svoji historii. Kdyby to tehdy městští radní věděli, mohly ty brány, bašty a cimbuří a parkány být zachovány a dnes vytvářet atraktivní kulisu města.
168 let po výsadbě kaštanů (okrasné a stínodárné dřeviny), byly před prahem jejich životnosti vedeny konzultace k zadání projektu revitalizace, veřejné diskuze, veden proces schvalování projektu, který byl po dvou letech přijat usnesením 189/9Z/2011 zastupitelstva ze dne 24.8.2011 jako projekt Revitalizace Husových sadů.
Nelze říci, že by si projekt někdo ušil na svoji míru, že byl bez nás občanů, že byl zpracován neodborně, atp. Naopak, je třeba říct, že nevěděl o něm jen ten, který se o věci veřejné nezajímal.
I pasivita je politikum, s následkem nezbytného a vědomého respektu k přijatému řešení, pokud již neplatí, že podmínkou platnosti přijatého usnesení je souhlas ulice či většiny ze všech voličů. A od termínu "plošné kácení" není s trochou nadsázky daleko od další notorické proklamace "příroda si poradí sama".
Projekt revitalizace není projekt plošného vykácení. Plošné vykácení je finální stav.
Revitalizace je však obroda, oživení. Je fakt, že mnozí reagovali pobouřeně na realizaci 1.etapy projektu revitalizace, bez povědomí o veřejně projednávaném záměru, bez povědomí o představení projektu laické a odborné diskuzi v letech 2010-2011, bez respektu k téměř dvouleté přípravě a jeho schválení ZMě.
Vedly se četné diskuze, dodnes byly mnohde rozvěšeny letáčky „stop plošnému kácení“,apod. Faktem je, že věcně se vyjadřovat lze ve správním řízení, nikoli ex post, pokud vyjádřením není forma petice.
Usnesením č. 141/8Z/2019 z 26.6.2019 byla schválena revokaci usnesení č. 189/9Z/2011 ze dne 24.8.2011 a uloženo odborům správy majetku a životního prostředí, aby po dokončení Územní studie systému sídelní zeleně, zajistili zpracování návrhu nové koncepce péče o dřeviny a zeleň v Husových a Mertových.
Výsledkem je tedy zrušení (revokace neboli odvolání, zneplatnění) realizace projektu revitalizace, nikoli revize projektu (opravné řízení), jak je i mylně výsledek prezentován.
Co to znamená? Nic více, než „vše od samého počátku“!
Tedy od zpracování koncepce péče o veřejnou zeleň dle přijatého usnesení, projednávání v komisích, na veřejnosti k formulaci budoucího zadání veřejné soutěže ke zpracování projektu revitalizace Husových sadů, schválení Radou, veřejná soutěž pro zpracovatele projektu, další a další konzultace a předložení Radě, zastupitelstvu a následně zajištění fin. prostředků a realizace. To jsme odhadem tak v roce 2030-35, do té doby doroste nová generace, kterou zatím věci veřejné nezajímají, přijdou další volby, slogany a začne vše znovu, a ani negaci všeho provedeného od nastupující generace nelze vyloučit.
Do té doby není jiným řešením než údržba stromů ve formě prořezávky, spojení větví táhly, zákryty proti vnikající vodě, protože koncept a realizace nového řešení dlouho nebude. A tak se může stát, že do té doby budeme mít Husovy pahýly, nikoli sady. To může nastat z důvodu alibismu a obav z jejich odstranění, kterému bývá mnohdy bráněno na základě iracionálních argumentů nekvalifikovaných účastníků řízení. V důsledku je však viníkem zahradní projektant.
A nebudeme-li mít sady, je otázkou, zda nerevokovat hlouběji, vrátit se do roku 1824 a revokací/obnovou parkánů nezvýšit atraktivitu městské památkové rezervace a prostředí města.
Jinou a odvážnou variantou může být i využití část parku, resp. parkánů proti budově Střelnice k výstavbě tolik žádaného multifunkčního kulturního stánku. Současně podrobit revizi i nevhodnou úpravu Masarykova náměstí.
Proč se obávat odvážných řešení? Budova Střelnice přece stojí též v původních parkánech. Lepší a jiný vhodný pozemek k takovému vznešenému účelu na vyšlapané kulturní stezce Město nemá.
Odvážná řešení vychází z odvážné vize. Absence vize je důsledkem absence kreativity a odvahy.
Město by mělo mít minimálně odvahu k vypsání „veřejné soutěže o návrh řešení uceleného veřejného prostoru“ od Střelnice po Kolínovu vilu a k sestavení odborné hodnotící komise.
Když vedení města nedokáže obhájit projekt revitalizace, je to možné považovat i za ztrátu důvěry. Je jen otázkou času, kdy bude tato otázka položena na pořad jednání zastupitelstva. Hlavní problém je v tom, že projekt, který město po diskuzích, jednáních v r. 2011 přijalo, nedokáže prezentovat, což v důsledku působí jako utajený či ad hoc projekt, když jej vůbec neumí obhájit, neumí komunikovat s veřejností, prezentovat stávající stav, projekt, budoucí stav, jednotlivé fáze. Projevuje se tím i potřeba zcela nového postavení webu města, jako základního komunikačního prostředí s veřejností. To vše jen potvrzuje již vyslovené, že Koalice 18:9 v minulém volebním období byla velmi pohodlnou existencí a i to že teze „2x starostou a dost“ má své důvodné opodstatnění.
Chybí pasport zeleně města a navazující generel jako podklad k vytvoření jednotné soustavy digitálních účelových map k nastavení kategorizace a systému údržby, její financování, resp.jako výchozí podklad pro management údržby. Nejsem si jist tím, zda Územní studie systému sídelní zeleně je dostatečným podkladem pro zpracování návrhu nové koncepce péče o řeviny a zeleň v Husových a Mertových.
Nelze nám podsouvat snahu o likvidaci městské zeleně, ani těm, kteří nevyjádřili s revokací souhlas. Právě naopak. Dlouhodobě upozorňujeme na absenci pasportu veřejné zeleně jako výchozího analytického podkladu ke koncepčnímu řešení i dalších lokalit – Obora, Městský les, Slavíkův lesík, které mohou vytvářet tzv. zelené plíce, klidové zóny pro občany města.

Koncepční využití se může tvořit po všeobecném konsensu v zastupitelstvu, předchozí veřejné konzultaci s občany, což je však dlouhodobá záležitost, zcela v duchu povinnosti obce – pečovat o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů. A tím jsme zpět u pasportů, též jako podkladů pro koncepční údržbu zeleně.

A stejně tak jsme dlouhodobě upozorňovali na absenci a naléhavou potřebu architekta města a obecního zahradníka, architekta města, výboru pro rozvoj, atd. , zvláště byl-li park zakládán zahradníkem a průběžná péče o veřejnou zeleň byla v posledních desetiletích značně zanedbána, již tu měl dávno být. Je proto zcela zbytečné odpoutávat se od postaty koncepční správy veřejné zeleně města odkazem na kdejaké z kontextu vytržené vyjádření.

Zpět